Almaty, Semej, Pavlodar, Astana - Kazachstán na cestách (květen 2018)

1.5.2018 - 5.5.2018: život v Almaty
Pouliční hudba
Arbat - místo umělců - živá hudba - kytara, piáno, saxofon
Mega park
Ženská s dítětem pracující v Dubaji
Dino park - Dostyk plaza
Oděv holek: Tommy jeans džínová bunda a Nasa trika
Hry na ulici: Strefování mezi dvě plechovky míčem nebo půjčení starého kola

6.5.2018: cesta do Semej (Semipalantinsk)
Jedu autobusem na nádraží Alma Ata 1, které je vzdálenější od města, zhruba 10 km. Nakupuji jídlo na cestu jako grilované kuře, chléb a jablka. Čeká mě totiž 17 hodin cesta vlakem. Po půl hodinovém zpoždění napojování vagónů vlak je připraven. Jak kupuji jízdenky do nejlevnější třídy, musím až k poslednímu vagónu. Je jich kolem třiceti, že musím nastupovat až za nástupištěm. Cestou se dávají cestující do řeči se mnou, pak už jen slyším vagónem debatu, jak vyslovují mojí zemi. V jedenáct večer přestupuji do jiného vagónu stejného vlaku, protože mám cestu na dvě jízdenky. Avšak zjišťuji, že jízdenka byla na vlak, co odjel půl hodiny předtím. Vymluvím se průvodčím a i přesto bez rezervace posadí mě do kabiny s prádlem. V pět ráno už vystupují někteří cestující, tak pospím dvě hodiny na posteli.

7.5.2018: den v Semej
Vycházím z nádraží Žana (Жана-Семей) posnídat na hřiště. Začínám pociťovat zimu kvůli chladnému vzduchu z rána. Přichází místní z paneláku v tričku mi dát bundu, přesto ji nepotřebuji a je velmi laskavý. Další pár mě varuje na nebezpečné lidi ve městě, vypadají zanedbaně jako alkoholici, abych si dával pozor na věci. Jedná se o chudé opilce, avšak tolik jich nepotkám. Přecházím most řeky Irtyš, jedná se o dominantu města. Od odpoledne na náměstí připravují pódium k oslavám 7. a 9. května dne státního svátku. Vystupují dětské taneční skupiny, zpěváci, policajti se svými manželkami v svatebních šatech a na konec to nejlepší, vojáci se svým cvičením. Jako rekvizity jim dobře slouží zbraně a předvádějí boj mezi sebou. Ke konci završí vystoupení lidskou pyramidou se vztyčenou vlajkou. Jinak je zde několik stánků s pochutinami a šlapací tříkolky k zapůjčení nebo elektro autíčka pro nejmenší.

8.5.2018: cesta do Pavlodaru
Vyřizuji si maily, plány dalších cest a opravuji foťák, který jsem dodělal na poušti v Altyn Emel NP. Teď už se nevysunuje optika a nemohu fotit. Odjíždím prvně moderním vlakem z Semej na Pavlodar. Opět musím až na konec nádraží do 26. stého vagónu do nejlevnější třídy. V posledních sedadlech posedávají průvodčí, tak se zvědavě ptají a prohlíží si můj pas. I když vlak je jako nový s moderními zásuvkami, cesta je pomalá kvůli stavu kolejích. Neustále slyším: “ty dym, ty dum”. Ve dvě ráno vycházím od nádraží přespat za koleje. I když dobře nevidím ve tmě, podle velikosti zahlédnu čtyři krysy. Musím dál, kde nejsou odpadky a nepřitahují havěť.

9.5.2018: oslavy v Pavlodaru
Už od poledne vystupují na náměstí dětské sbory a taneční skupiny k oslavě svátku Dnu vítězství. Jsou oblečení v krásných tradičních krojích. Procházím desítky stánků prodávající šašliky, že snad nic jiného nenabízí. Posedím a pojím lahodný šašlik z ovčího masa s cibulí a chlebem, malá porce i vcelku drahá za 1000 KZT, k tomu čaj s mlékem v kelímku za 350 KZT. Ve 4 odpoledne hudba utichne a program ukončí, pak začnou pokračovat od osmi hudební kapely na hlavním pódiu.

Poznávám na koncertu Danekera (Dan, 24), Antonova (28), Sergeje (32) a Světu (30). Fotografujeme se a poté odcházíme z parku od řeky Irtyš. Rád mě ubytuje ve svém skromném panelákovém bytě, kde žije tři roky sám. S rodinou, pocházející z ruského Petropavlovsku, nemluví. Ukazujeme si pasy a náhodou zjišťujeme, že je Daneker o den starší než já. To je pěkná náhoda, smějeme se.

10.5.2018: poznávání Pavlodaru
Moc toho nenaspíme, protože Dan musí do práce na osmou ráno. Moc se ještě neznáme. Nechává mi v důvěře volný byt s klíčemi až se divím. Po včerejším flámu mi bolí hlava z pití alkoholu, tak jsem i rád být v pohodlí, že mohu odpočívat. Zjišťuji, že on i jeho kamarádi nepijí alkohol ani nekouří. Potkával jsem v Kazachstánu silný kuřáky i alkoholiky na ulici, že mě udivují kontrasty lidí. Daneker si zkrátil pracovní den a přichází po dvanácté. Pracuje v nemocnici a jeho funkcí je obsluha všech nemocničních počítačů. Můžeme vyjít do centra, aby mi ukázal město. Zamyká a nechává klíče za dveřmi pod rohožkou, druhá věc, co mě udivuje. Prý, kdyby přišli jeho kamarádi na návštěvu, aby si otevřeli. Opravdová důvěra.

Ukazuje mi mešitu (Белая мечеть имени Абдулфаттаха Рамазанова) se čtyřmi věžemi a vprostřed kopule ve tvaru vejce, což vidím poprvé a fascinuje mě to. Oba jsme stejně ateisti, avšak kocháme se architekturou. Pavlodar by se dal nazvat město parků. Je jich tu opravdu desítky. V nočních hodinách nepotkáváme žádný opilce v ulicích, ba ani lidi, až mi město připadá lidu prázdné.

11.5.2018: společenské hry / poznávání Pavlodaru
Zajdeme s Danekerem do čajovny Nocafe si zahrát společenské hry. Zde se platí za počet proseděných hodinách v podniku a samoobslužný servis je zdarma. Vaříme si čaje a pojídáme bonbóny. První hrajeme hru Džengl (Jingle). Jedná se o dřevěnou věž, kterou stavíme do výšky, tak že přemisťujeme dřívka než spadne, tak ten prohrává. Dále hrajeme dva šachové turnaje. Přicházejí jeho pozvání známí Nataša, opravdu introvertní osoba a pár Leňa & Saša, Arťom.

Hrajeme společně první hru Aktivity (rusky) a já představuji slova: трехколесный велосипед, битва, Lopatka, обход. Naštěstí to přečtu a předvedu pantonymou, že nemusím říkat nebo kreslit. Přesouváme se do druhé místnosti zahrát si stolní fotbal. Nemáme míček, tak hrajem hopsa koulí. Poprvé si vyzkouším hru Twister, kterou hrajeme až v šesti. Užijeme si plno srandy při neobvyklých polohách stoupáním rukama a nohama na barvy. Poslední hru zvolíme “Kdo je kdo?”. Nalepíme si na čelo kartičky a ptáme se otázkami kdo je kdo jako věci a živé bytosti. Vybral jsem náhodně žirafu a správně ji i uhodl. Po druhé ráno se vracíme do bytu.

12.5.2018: řešení cesty do Evropy / poznávání Pavlodaru
Daneker bude mít v srpnu 20 dní volno a moc rád by navštívil Evropu. Pas má zřízený a hlavní je, aby dostal vízum. Jak mi vysvětluje, je to podobné jako bych já Čech cestoval do Ruska. Tedy sepisování spousty dokumentů pro vpuštění do země. Prvně rezervace zpáteční letenky, pozvání od hosta nebo rezervace ubytování, plán cesty, zjištění částky na bankovním kontě (minimálně 60€ na každý den) a zdravotní pojištění. Zájem spolu cestovat má i Antonov, tak zajdeme ve města do několika cestovních kanceláří. Vracíme se do bytu popřemýšlet cestovní plán. Přichází poradit Světa, která navštívila 15 zemí jako student, zejména žila v Německu. Po úvaze hochů navštívit Amsterdam se Světou smějeme, že Daneker ani Antonov nepijí, nekouří či neberou drogy, jak je v tom populární město. Mají si vybrat místa Evropy, co je zajímají nejvíce. Tedy hlavní plán je návštěva Itálie za architekturou poté Marseille, Paříž, Berlín a zpět na Budapešť, odkud navazují levné lety s Wizz Air do Astany. Nebo také směr Riga - Saint Petersburg, kde má Daneker své rodiče, které neviděl dva roky.

13.5.2018: Vaření a nakupování / poznávání Pavlodaru
Danekera nebaví vařit a vetšinou jíme chléb a maximálně udělá salát. Rozhodnu se uvařit špagety, aby bylo teplé jídlo. Jako bývá zvykem, bílý chléb jako posvátný jí ke každému pokrmu, tedy i špagetám, což kroutím hlavou. Avšak výjimka, s bešbarmakem se chléb nejí.

Ještě jsem nepil Kumys, který je národní. Jedná se o kvašené koňské mléko s malým procentem alkoholu. Musí se protřepat jako kefír, taky aby dobře pěnil. Daniker koupí litr domů a ochutnám ho, avšak je dost kyselý a nechutná mi.

Ukazuji Danikerovi naše platidla z Evropy. Sbírá totiž bankovky a píše lidem ze Světa. Má sbírku zejména z Asie. Také jezdí slalom na bruslích. Koupil si profesionální brusle z Ruska. Avšak kvůli mrazům se dá jezdit pár teplých měsíců. V zimě jezdí s Antonem na ledních bruslích. V období května je řeka Irtyš rozlitá a cyklostezky u pláže jsou zaplavené. Avšak přes léto voda ustoupí a lidé se mohou i koupat v řece. Kvůli proudu řeky ne příliš daleko.

Večer koukáme společně na filmy z doby SSSR. Má totiž projektor a rád zve kamarády. Zaujala mě nejvíce krátká komedie Самогонщики (Samogonshiki), jak vařili načerno pálenku v lesní chatě.
Nebo dělníci na stavbě Operace "Y" a další dobrodružství Shurika (Операция „Ы“ и другие приключения Шурика).

Národní sport

14.5.2018: pojezd s bruslaři / poznávání Pavlodaru
Zajdeme na poštu poslat mi pohled domů. Očekává dopis s sběratelskými bankovkami z Indie a Brazílie, jak sbírá. V tom přichází Griša a Anna, jeho další známí.

15.5.2018: z Pavlodaru cesta do Astany
Dnes jdu nakoupit než Daneker přijde z práce. Uvařím totiž kuře a játra na cibulce s rýží.

16.5.2018: den v Astaně a cesta do Budapešti