Pvní návštěva Kazachstánu na cestě vlakem do měst jako Astana, Karaganda, Balchaš, Almaty a návštěva národního parku Altyn Emel v období od března do dubna 2018.
14.3.2018 a 15.3.2018: cesta do Budapešti Odjíždím ráno z Prahy přes Krakov do Budapešti. Cesta s přestupem v Polsku trvá mnohem déle, ale vychází levněji. Počasí nepřeje, déšť a zima a tak procházení centrem Krakova mi stačí dvě hodiny. Pokračuji nočním autobusem do Budapešti a spaním na sedačce se probouzím, že příjezdem ráno musím dospat do poledne. Vyšel jsem na pěknou vyhlídku od nádraží Keneföld na kopec Sashegy.
16.3.2018 až 18.3.2018: Budapešť Nejčastěji pobývám pod vrchem Gellért. Přes most Ersébed Híd, kde protéká řeka Dunaj směřuji do hlavního centra. Večery se mnoho vypitých lidí potácí ulicemi. Potkávám pár Čechů v ulicích.
Z nádraží Nyugati jezdí přímý vlak k letišti Ferihegy, kam docházím 5 km k terminálu. Začíná se ochlazovat a z přeháněk začíná chumelit. Kvůli nepřipravenosti docela mrznu, protože přespávám venku.
Čekáním na odlet slýchám ruštinu spolu cestujících. Překvapuje mě diskman u jedné z dívek, co už jsem léta neviděl. V deset večer přilétám na letiště v Astaně. Vyplňuji formulář o třech řádcích, na který dostanu razítko jako v pase a bez problému jsem v vpuštěn do země. Noc přečkám na letišti. Pro přístup k internetu musím potvrdit kazašským telefonním číslem vstup na internet, tak požádám spolu sedící. Podobně i jinde v městě se přihlašuji k wifi.
19.3.2018: dva dny v Astaně Vyjdu ráno z letiště pěšky do města o vzdálenosti 15 km. Vybírám tenge za dolary v centru za 319 tenge = 1 dolar. V malých obchodech nelze platit kartou. Podle předpovědi druhou noc bude -20°C, takže jsem zarezervoval nejlevnější hostel (Econom hostel) za 1000 tenge. Opravdu kompaktní hostel s deseti postelemi v místnosti. Jako na každých ubytovnách je zákaz pití alkoholu. Během večera přijdou spát nějací opilý mladíci. Už podle hlasu a očí je na nich poznat. Pamatuje si mě z letiště Korejec Yun, žijící v Americe, který se mnou letěl z Budapešti a přespí také na stejném hostelu. Avšak těžko si zapamatovávám Asiaty, který vypadají všichni stejně. Jako zkušený má dost nacestování. Hovoří skvěle anglicky a máme společná témata. Přiletěl do Astany v sandálech a hned druhý den od místních dostal boty a bundu. Taková je obětavost místních.
Astana je moderní velkoměsto uprostřed stepi, kde silně fouká vítr a panují kruté mrazy. Není příjemné se procházet po ulici ani si sednout na lavičku. Takže každou chvíli se ohřívám v nákupním centru. Nacházím skoro všude obchody s módou, zejména pro dámy, čehož tu je přehnaně moc jako dovozu nekvalitních výrobků z Číny.
20.3.2018: Cesta do Karagandy Rezervuji si první jízdenku na vlak přes mobilní aplikaci hodinu před odjezdem. Nemusím si ji vytisknout, pouze pak průvodčí kontroluje pravost rezervace místa.
Ve městě, kde nejsou dostavěné chodníky, rozprostírají se velké rozmrzající kaluže, které musím obcházet. Na náměstí se v noci rozsvěcuje dekorace jako velbloudi, růže nebo oblouk.
22.3.2018: cesta na Balchaš a oslava Velikonoc v centru Kolem osmi hodin mě čeká od rána cesta vlakem. Kvůli špinavým oknům vůbec nevidím krajinu, přeci jenom jedu čtvrtou třídou. Vlak je přetopený a nedají se otevírat okna. Začíná se mi špatně dýchat. Při vystupování pomáhám pánovi s taškami narvanými vodou snad o cca 15 ti kilo, které nemůže vytáhnout do vlaku. Hned na nádraží zvracím z horka v vlaku a potřebuji si na pár hodin odpočinout.
Přicházím do centra už za tmy a slyším hlasitou hudbu na náměstí. K začátku jarních prázdnin vystupují taneční skupiny a hrají djs pro mládež. Cítím, že jsem dost středem pozornosti na ulici. Lidé se otáčejí i povídají. Nikde žádní turisté.
Nechci chodit od města a lidé v ulici nevypadají nebezpečně, tak pospím u jezera na plavčíkově rozhledně. Kolem pláže se motají opilý lidé a přisedávají pod rozhlednu. Slezu dolů a poznávám Denise a Natálii. Popíjí pivo a dávají mi ochutnat sušené ryby.
23.3.2018: 2. den Balchaš / První pravá pohostinnost Ráno prochází se psem Víťa (66), co mě vidí vstávat mezi keři u jezera. Okamžitě mě odvádí pohostit k sobě domů, kde mě přivítá jeho manželka Maruša. Ochutnávám domácí rizoto a kysané zelí s mrkví. Vyjdeme si po městě nejprve na kopec k jezeru, kde nepěknou dominantou je továrna na zpracování mědi, která čoudí všemi barvami. Zde se také dřív vyráběly autobusy. Posedíme v vyschlém parku, kde nezalévají a nestarají se o něj a také fotbalovém hřišti. Po národní sportu jízdy na koni je zde populární fotbal. Jakmile se zeptám, kde je bazar, ihned tam jdeme a rázem mi kupuje tílko. Ani se neptá, jestli chci, ani si nevybírám, co chci. Netradiční situace. Jako člověk na penzi mě chce pohostit. Všude říká můj původ. Po oznámení, že v Čechách jíme vepřové, hledá, kde vaří vepřové. Zajdeme do bistra na langman, poprvé ochutnám národní jídlo. Obědvává pivo a jakmile zjistí, že je drahé než si představoval cenu z obchodu, začne zvyšovat hlas na číšnici. Ani nedojím a odcházíme. Ještě při zaplacení servírka něco řekne v tom smyslu, že mě tu v zimě viděla. Víťa se jde podruhé zeptat a pak servírka neví. Náhle Víťa mi začíná nedůvěřovat, že v Kazachstánu nejsem poprvé a označí mě za špióna z Krymu. Jdeme na policii ověřit pravost dokumentů, ale muž u přepážky nás neřeší. Tady situace nikam nevede, tak mi začne věřit. Vcházíme do army obchodu a kupuje mi kšiltovku. Následujeme pár kroků do hospody popít. Manželka mu vzkázala koupit chleba a mléko. K tomu nakoupí láhev vody a doma si ji vypije, jak je velký pijan. Přivolal si do bytu ukázat mi svoje dcery Naďa (starší) a Nataša. Prohlížíme si album. Jakmile usne, odcházím z bytu. Na cestu ještě dostávám 500 tenge od jeho ženy.
Počítám pátý kebab, co jím v Kazachstánu a vždy se dostaví průjem. Ty řídké omáčky hned cítím, že mi nesednou. Avšak dám si místo toho k obědu langman. Dost často svačím Samsou (самса). Chutná a vypadá jako Pyrožky z Ukrajiny. Je to mleté maso v listovém těstě ve tvaru trojúhelníku. Přihřejí vám Samsu v mikrovlnné troubě, že pak chutná teplá nejlépe.
24.3.2018 & 25.3.2018: 3. - 4. den Balchaš Ve městě netřídí odpad a odhazují odpadky kamkoliv. Avšak pláž udržují docela čistou. Po večerních toulkách poznávám típka říkající Justin. Nechám si u jeho kamaráda batoh s malým pocitem důvěry a vyrážíme taxíkem do klubu. Celkem jich objedeme pět. U jednoho stolu posedíme s holkami a pak mi ukáže své známé. Chce udělat dojem na kamarády, tak předstírám, že hraji za fotbalový tým v Čechách. Hned odvětí, že znají z naší země gólmana Petra Čecha. Co mu půjčím podruhé peníze, tak později mu moc nedůvěřuji. Rodina mu umřela, spí na ulici a tvrdí, že normálně pracuje. Spíše se topí v minulost a chová se jako samotář.
26.3.2018: Okolí města Balchaš a cesta do Almaty Obcházím břehy od jezera Balchaš na východ. Fotografuji staré domy a v dáli města továrnu. Také navštívím otevřený hřbitov, kde se pasou krávy a válí spousta odpadků.
Večer odjíždím nočním autobusem do Almaty. Není třeba rezervovat místa v předstihem jako u vlaku. Kolik jízdenek prodají, tolik autobusů přistaví k nádraží za cenu 3500 tenge.
27.3.2018: první den v Almaty Špatně jsem se vyspal v autobuse, tak hledám místo ke spánku u nádraží Sairan. Pár hodin poleží a posilním se energy drinkem Gorilla, nejprodávanějším ve stáncích.
Prvně vyzkouším dopravu metrem za pouhých 80 tenge jezdící každých 10 minut ve dne. Někteří lidé se prý kvůli zemětřesení v Almaty bojí jezdit metrem. Začíná 10 minut pěšky od nádraží Alma-Ata 2. U vchodu i uvnitř metra stojí hlídači. Před vstupem nechávám zkontrolovat rentgenem batoh. Přijíždím do stanice Abaj. Jedná se o nejníže položenou stanici v podzemí na světě o 78 metrech pod zemí. Pak dlouho trvá dostat se eskalátory k východu. Pokud někdo nerad jezdí metrem, tak silniční hromadná doprava stojí 150 KZT za jednu jízdu. Platí se při výstupu, kdy dostanete jízdenku. Takže v případě revizora by měl čekat venku. Pro časté jízdy většina místních má kartičku s předplacenými jízdami.
Silniční doprava je velmi hustá a řidiči jezdí svižně. Hodně policistů pokutuje za rychlou jízdu a hlavně parkování. Oproti Evropě v supermarketech jsou milé prodavačky. Důvodem možná, že nejsou obchodní řetězce tak přecpané a v klidu prohodí pár slov. Posedávám v supermarketu, abych si dobil elektroniku. Přisedává si ke mně Asantegi Azamat, který pracoval 7 let v Korei. Dává mi plno tipů, co podniknout ve městě a kde se dobře najíst či napít. Po rozloučení si přisedá stará paní (60), která je věřící a vypráví jak také navštívila Ukrajinu. Večer už si jen dám šašlik. Jedná se o maso na špejli s cibulí, avšak moc se nezasytíte.
Almaty (Алматы) má ve znaku sněžného levharta (Irbis horský). Jedná se k největší město Kazachstánu, které bylo dříve hlavním. Almaty bylo původním názvem Alma-Ata (jablko-otec). Tak není divu, že na nádraží narazíte na desítky prodejců jablek.
28.3.2018: Výlet na Medeo a hostel Vstávám blízko nádraží. Využiji opět metro, protože městská doprava je velmi ucpaná. Mnoho lidí normálně stopuje a dává řidiči nějaké drobné. Takže je normální, že na ulici se v noci nebojí stopovat i ženy. Z centru města, zastávka metra Abaj (Abay), nasedám na městský autobus směr Medeo za 150 KZT. Přijíždím do horského střediska, kde se objevuje sníh. Pokračuji pěšky po silnici zhruba 6 km kopcem do lyžařského střediska Chimbulák (Шимбулак). Déšť se v vyšší poloze mění na sníh a cítím větší zimu. Nazpět se vracím maršutkou za 300 tenge do střediska Medea a následně městskou dopravou za 150 tenge. Abych si odpočinul a vykoupal se, využiji nejlevnější hostel v Almaty (Park hostel) za 1200 KZT. Překvapuje mě nadstandardní vybavení ze starého nábytku, nabízený servis jako čaj s jídlem a sprcha. Dostávám také čisté povlečení a ručník. Co spím v druhém hostelu, tak je velmi přetopený, taky protože v pokoji spí více lidí.
29.3.2018 až 31.3.2018: Almaty Tři dny v Almaty
31.3.2018: Vlakem do Kapchagay Odjíždím vlakem do Kapchagay, stejnojmenného jezera. Spolu přísedí stará paní, která také cestovala po Evropě. S každým různého věku se dá dobře popovídat i jak cestuji v 4 třídě (Plackartnyj), že kupé je otevřené a všichni na sebe vidí.
1.4.2018: Taldykorman a cesta do Altyl Emel národního parku Vstávám u města Kapchagay, když ráno přijde malá přeháňka. Začíná mrznout i sněžit. Přes hodinu prochladlý stopuji u dálnice maršutky a auta, protože z města nic nejede v neděli na Šengendy ve směru Sary-Ozek. Kolem se nachází desítky prestižních kasín. Nasedám do auta k dvěma típkům (ulan935_), co mají namířeno za příbuznými řešit svatbu. Jedu s nimi až do města Taldykorman, když mi nabízejí výlet a já souhlasím. Zastavíme u silnice ochutnat domácí samsu. Ovšem jako koule, dost masitá a sytá. Také ochutnám kousek velmi slaného a tvrdého sýra (Kurt), co prodávají po kuličkách. Přejíždíme nádherné hory a daleké stepi, kde na kilometry nikdo nežije. Příjezdem do města si vyměníme čísla, protože mi dávají pár hodin na prohlídku města a oni navštíví mezitím známí. Opět se střetáváme a odjíždíme z Taldykorman. Konečně vystupuji u vesnice Šengendy. Ani nestopuji a z vesnice do vesnice Kerbulak mě nabírá ze služby policajt Ulan. Poté se začíná stmívat a už jdu po svých dojít 20 km k hranici národního parku. Zde cesta vede už jen po štěrku. Pár dělníků projíždí dodávkou kolem a ještě mi nabízí teplou bundu. Většina lidí neříká v ruských zemí jedu na jezero, ale jedu na moře kvůli rozsahu vodní plochy.
2.4.2018: Od začátku NP / 2.den - Altyn Emel NP Postupuji dále podél jezera Kapchagay a řece Ily. Docházím k posledního domu odkud začíná národní park. Důležité, že vstup pěšky a spaní v národním parku je zakázáno. Je možné navštívit park džípem s průvodcem nebo na kole po vyznačené cyklo cestě a za jeden den ujet trasu k zpívající duně a zpět. I přesto vydávám se po svých sám bez průvodce. Musím tedy jít dál od cest a od lidí a neupozorňovat na sebe. Později poslouchám hudbu a jak neslyším, zastaví místní pán s úsměvem na rtech. Jak říká: “já tebe neviděl, ty mě neviděl”, ihned pokračuji dále od cesty. V parném dni ztrácím tekutiny a nemohu pro vodu k řece. Cesty
3.4.2018: Od konce jezera Kapchagay dále / 3.den - Altyn Emel NP Spatřuji jedno auto za dva dny
Filtrování žluté vody
Všude rákosí a bažiny
Zajíci a mnoho děr
Krocani
4.4.2018: Den na Zpívající duně a kempování s rybáři / 4.den - Altyn Emel NP Říká se, že duna foukáním větru vydává zvuky a tudíž zpívá. I když neustále foukal vítr, tak to neznělo hudebně. Nesvištělo a nevydávalo zvuky. Možná také důvod, že jsem byl pouze na protilehlé duně.
Návštěvnost za rok 2017 je pouze 5-7 tisíc turistů.
Vlci a hyeny
5.4.2018: xxx / 5.den - Altyn Emel NP Ty mě neviděl - já tebe neviděl.
6.4.2018: Atyrau a cesta z NP do vesnice xxx / 6.den - Altyn Emel NP
7.4.2018: autostopem z Altyn Emel k hranicím Číny: guesthouse Skály Aktau se cestou postupně zmenšují ke konci národního parku. Jdu přímou cestou podle mapy GPS přes kopce. U vesnice Aydarly nacházím rozlitý potok v poli, kde si načepuji vodu. Moc se těším až nakoupím dobré jídlo v obchodě - mléčné výrobky a sladkosti, co mi chyběly. Zde nejezdí maršutka, tak jdu pěšky. Za vesnicí pěstují na obrovské ploše hektary jabloní. Právě i v obchodě jsem kupoval lahodnou místní limonádu. Přírodní chuť mi připomínala trochu nahořkle podzimní jablka. Trochu mě vyzpovídá místní pracant, co v vesnici dělám. Po hodině stopuji a nasedám do auta mířící na Almatu. Po dvou hodinách jízdy vystupuji u dálničního obchvatu.
Toičupajf z vesnice Karatogan (Каратоган) města Narynkol u čínských hranic. Poblíž protéká řeka Tekes.
Buďto jste jejich host nebo vás označí za špióna.
8.4.2018: Od hranic Číny do Almaty Přijíždíme do centra Kegenu. Hned dostávám informaci od taxikářů, že hranice je otevřená až od května a tudíž jsem tu zbytečně. Začíná chumelit, protože město se nachází v 2000 m.n.m., tak tu mrzne. U autobusové zastávky stojí desítky aut s nabídkami odvozu. Standardní cena svozem do Almaty stojí 2500 KZT, ovšem dohodnu se na 3000 KZT. Jakmile se auto naplní, přistoupí místní, tak vyjíždíme.
9.4.2018: zpátky do Almaty Odpočívám večer na autobusovém nádraží v Almaty. Mohu si dobít mobil a připojit se k wi-fi. Začíná se mnou hovořit opilý místní. Hned vedle přísedí pár Tairmelan (Tima) a Lazat (Liza), kteří pospávají. Zjišťuji, že spolu čekají dítě doslova na ulici. Mají problémy s rodiči i penězi, když se údajně potřebují dostat do rodného města Semeň. Původně pracoval Tairmelan v Almaty pro českou banku jako poradce po telefonu. V půlnoci zavírají nádraží a tak si uděláme procházku městem. Hodinu se za námi vtírá opilec z nádraží, že ho to pak přestane bavit a odejde.
Fakta o Kazachstánu Stopnutí auta místo jiné dopravy za dohodnutou cenu
Nejhezčí ženy z Evropy a Asie v Almaty
Přísné a časté kontroly řidičů
Milý, komunikativní, pohostinní a ochotní lidé
Asiatky mluví Rusky
Nelze platit kartou v malých obchodech
Přetopené vlaky a hostely
Nákupní centra - 95% dámská móda
Silní kuřáci (alkoholici), ale i kontrasty
Volanty na obou stranách (auta z Japonska)
Pozdrav podání ruky i s neznámým několikrát za den při každém potkání
Lesbické vztahy
Dýška se v restauracích nedávají
4-5 dětí v rodině
Kontroly zavazadel na nádraží rentgenem
Poznámky při cestě
Zadřená optika fotoaparátu
4. 4. 2018 v 15:00
Altyn Emel, Kazachstán
Kochám se krásnou dunou v nedotčené krajině. Natáčím se ze stativu, když začne foukat vítr a digitální kompakt mi spadne do písku. Jemný písek zadře optiku. K focení pak mohu používat mobilní telefon, který mi ale nenahradí kvalitu snímků z foťáku během dalších týdnů v Kazachstánu.
Itinerář cesty s rozpočtem
Astana, Karaganda, Almaty, Altyn Emel - Kazachstán na cestách (březen 2018)
Trasa pěšky 🚶21.0 km /
Almaty jih (Vertolëtka) - Medeu - lyžařské středisko Čimbulak (03/2018) - https://mapy.cz/s/fuzefafohu
Trasa pěšky 🚶225.0 km /
Altyn Emel národní park - řeka Ily, Kapčagajská přehrada (04/2018) - https://mapy.cz/s/pekobahope Kapchagay vlaková zastávka, Sengeldi, Kerbulaq, podél toku řeky Ili, Darbazaqum (silnice A 19)
Kazachstán
Republika Kazachstán / Қазақстан Республикасы
(Qazaqstan Respūblīkasy) / Республика Казахстан
(Respublika Kazachstan)
Související články
Zpívající duny a jedinečná pouštní krajina
Odlehlé jezero uprostřed stepi