Filipíny - Na cestách (listopad-prosinec 2018)

1. ostrov Luzon: Manila a venkov na sever - Filipíny 2018

9.11.2018 - Přílet do Manily
Poprvé letím větším letadlem o devíti sedadlech v řadě s Airbus A330. Vyberu si volné místo u okna jako z posledních nastupujících. Dostáváme v letadle imigrační formulář k vyplnění. Kontrola na hraničním přechodu je rychlá bez otázek a do pasu dostávám razítko k pobytu na 30 dní.

Po příletu vycházím z letiště a v očekávání dostávám nabídky na odvoz. Nezkoumal jsem moc na internetu, jak to na Filipínách vypadá a nechal se více překvapit. První mě velmi zaujaly malé podlouhlé městské autobusy s čumákem jak z kamionu (jeepney). Dále husté elektrické vedení s mnoha spletenými dráty. Některý dráty čouhají až v úroveň mé hlavy, že se obávám proudu. Nějak extra nemusím, když elektrikář na ulici postaví žebřík na vedení a opravuje.

Nenacházím odpadkové koše. Nemají tu totiž ani parky, ani lavičky, kam si venku sednout. Toalety také není třeba hledat, když místní pánové vykonávaní potřebu na ulicích, že to opravdu ucítíte. Od letiště procházím opravny aut a motorek s nejvíce prodejem pneumatik, které mají vyvěšené na domech. Některá auta mají přelepenou poznávací značku z Německa.

Měnou na Filipínách je filipínské peso, zkratkou PHP. Možnost si vyměnit v bance, výhodněji v směnárnách, ale některé nemají napsaný kurz na tabuli. Na Filipínách jsou takzvané Pawnshopy, které nabízející poslat peníze na účet (Western Union), výměna peněz či telefonní služby. Vyměním si americké dolary o hodnotě 100 USD.

Svůj čas tráví Filipínci u svého domku či obchůdku posloucháním hudby, vařením či grilováním, popíjením či pojídáním, tak dost pozorují, co se na ulici děje. Nebojí se nahlas pouštět svou oblíbenou muziku, aniž by se to sousedům nelíbilo. Dost jsem viděn, když jdu pěšky kolem nich. Zdraví, usmívají se a nejvíce mladíci vzvolávají: “Hey bro, Whats up?”

Nejčastěji se dá nakoupit v obchůdku jako večerce 7 eleven. Možnost se najíst v fast foodu Jollibee. Dávám si špagety jako nejvýhodnější z nabídky. Dle předpokladu špagety horší kvality, tudíž rozvařené a malá porce. Avšak místní si dají něco jiného než furt rýži s kuřetem. Na tržnici si dám kelímek horké kukuřice v sladkém nálevu jako pochoutku. V McDonaldu nejde platit kartou jako ve většině stravování či obchodech. Pokud jsou supermarkety zavřené tak mohu nakoupit v takzvaných sari sari obchůdcích. Snad každá druhá rodina má svůj krámek s baleným zbožím ze supermarketu a k tomu prodává třeba něco ze zahrádky.

Docházím vyčerpaný na konec města kolem přístavu. Ulicí dost smrdí odpadky a znečištěný vodní kanál. Nikde se nedá přespat. Všude špína a prach. Podél silnice začínají stromy s keři, tak na hliněné zemi přespím, kde mimo jiné je pár přístřešků místních. To mi nevadí když se přikryji hamakou a splynu jako bych bych jeden z nich. Normálně v centru mnoho lidí spí na ulici, u svého krámku, v rikše nebo nejchudší žebráci, ba i dokonce ženy s miminy.

Manila je hlavní město s 1 780 148 obyvateli. Je to měst s nejhustším obydlením na světě.

10.11.2018 - bloudění v San Roque, Tangos

11.11.2018 a 12.11.2018 - Malolos, San Fernando
Už jen si musím zvykat, čím dál jsem od Manily, potkávám jen místní, co mě neustále pozorují. Když si sednu do stínu třeba se najíst.

Poprvé se jdu najíst do kantýny a dávám si rýži s kuřetem za 60 PHP. Chlazená sklenka vody je v ceně jídla zdarma. Někteří čeští cestovatelé říkají filipínským kantýnám hrncovny, protože hlavní znak zdejších kantýn jsou hrnce s průhlednou pokličkou.

Nakupuji v supermarketu u města Apalit. Už mě zdraví ochranka a pokládám batoh hlídači. Každé i malé aktovky všem kontrolují kvůli krádežím. Mají v omezené míře mražené a chlazené výrobky. Například jogurty moc nevyrábí, který jím rád denně. U kas vykládá pár lidí zboží na pás, avšak všechny rodiny mají narvané košíky, ba dokonce i druhý navíc, jak nakupují do svých sari sari obchůdků. Pokladní jim to ještě pomáhá skládat do krabic a svazovat. Je to horší než Vietnamci u nás v supermarketech. Vždy dostávám sáček k nákupu, avšak neberu si ho, mám jich plno. Jen v některých supermarketech jako PureGold jde platit kartou, ale nemusí fungovat vždy a proto se nespoléhat. Kontrolují pravosti bankovek a při odchodu dostávám ještě razítko od ochranky na účtenku.

Už od listopadu mají Filipínci všude vánoční výzdobu na svých domech. Jako věřící národ mají nádherné kostely v jednom vzhledu. Bílé barvy na ostrově Luzon, světle modré na ostrově Palawan s nápisem Inglesia ni Christo.

Obvykle chodívám spát vyčerpaný už v devět, protože po šesté je už tma, za to vstávám na půl šestou před východem slunce, abych aktivně fotil.

12.11.2018 - Angeles
Mám sedřené nohy od sandál a bolí mě v krku. Konečně docházím do města Angeles kousek od letiště Clark.

V překvapení Angeles je jedno z nejrozšířenějších byznys měst na světě s školačkami věnující se prostitucí na ulici. Tak to vidím, když procházím hlavní ulicí, kde jsou samé bary a kluby plné zábavy. Poprvé potkávám bělochy a nejčastěji děduly s Filipínkami za ruku.

13.11.2018 - výlet na horu Arayat
Poznávám Divajn, Deniel a Jacka. Uděláme si společný výlet na horu Arayat. Cesta trvá kolem hodiny na rikše z Angeles za 1200 PHP ve skupině. V areálu je přírodní vodopád s umělým bazénem, což mi přijde praštěná kombinace.

14.11.2018 - ranní odlet do Hongkongu
Pokračování v Hongkongu.

2. ostrov Panay: Iloilo až Caticlan - Filipíny 2018

21.11.2018 - odlet zpět na Filipíny: Iloilo
Po odmítnutí taxikářů se vydávám z letiště pěšky. Po dešti na chodníku skáčou žáby a šneci o velikosti 3 krát větší než známe. Bez světla s těží hledám suché místo na přespání.

22.11.2018 - Iloilo - Oton - Trapiche
Vybírám si prvně na Filipínách s poplatkem 250 PHP u Bank of the Philippine islands (BPI). V Iloilo nacházím více zeleně i parků k oddechu. Něčím zajímavým mě nezaujme. Hledám autobusové nádraží, ale neúspěšné se nakonec rozhodnu jít pěšky. Do večera ujdu z města do Oton a Trapiche.

Po přečtení z internetu voda z benzínky z kohoutku se dá pít. Po druhém nabrání už cítím průjem. Kupuji v supermarketu krekry, protože brambůrky nevyrábí. Balí je do velmi tvrdého plastu, že nejdou rukama ani otevřít.

Zastavují mě kolem jedoucí mi nabídnout pomoc. Týpek z motocyklu mi dává studenou vodu. Druhý mě podporuje v mé 150 km dlouhé pěší trase kolem pobřeží. A všichni místní kolem zdraví. Že jsem dost upocený a špinavý od prachu, tak během pár hodin přijde pořádný liják.

23.11.2018 - Trapiche - Tigbauan - Guimbal - Miagao - San Joaquin

24.11.2018 - San Joaquin - Tiolas - Villavert Jimenez

25.11.2018 - Villavert Jimenez - Hamtic - San Jose - Belison

26.11.2018 - Belison - Patnongon - Caticlan
Odjíždím autobusem z Patnongon do Caticlan za 205 PHP.

Vycházím od Caticlanu najít místo k přespání u moře. Všude mají domky u moře, kde si hrají děti večer. Ukryji se v palmovém lese, kde mě velmi štípou komáři stejně jako všude u vody či hustší vegetaci. Po půlnoci prudce zaprší, tak to vydržím pod pončem do svítání. Jak je neustále teplo, tak mi ani nevadí namoknout. Brzy rychle vyschnu. Počasí se totiž neustále mění a to mi baví.

27.11.2018 - Poznávání Caticlan
Mám dostatek času pobýt ve městečku Caticlan, tak si oddechnu z předchozích dní dlouhých chůzí. Koupím si pizzu z ulice, krekry a kolu. Našel jsem si místečko krásných skal u pobřeží dál od osídlení. Před parným dnem se skryji v jeskyni. Hladina moře díky přílivu stoupne od rána i o půl metru, tak nazpátek jdu vodou po kolena kolem skal.

Ještě si projdu druhou část Caticlanu ve směru k vesnici Argao (směr San Jose). Díky poloze Caticlanu v růžku poloostrova letiště spojuje tvar trojúhelníku. Zaujímá celou část délky cípu ostrova, že na koncích drah objíždějí letiště auta. Při vzletu se musí doprava přerušit. Je super zážitek pak pozorovat prolétávající letadla nad hlavou přímo z pláže.

3. ostrov Cebu: hlavní město - Filipíny 2018

28.11.2018 a 29.11.2018 - odlet do Cebu a poznávání města
Nemohu najít cestu k terminálu na letiště Mactan - Caticlan podle mapy. Zjišťuji, že mají úplně na jiném místě odlety a přílety. Přicházím na přílety, odbočka u moře, odkud dostávám informaci o přesunu 20-30 minut pěší chůzí, kterou jsem chtěl dojít do centra, středu letiště. Hned po vstupu do budovy následuje kontrola zavazadel, pak možnost jít na check-in a nakonec druhá kontrola zavazadel. Terminál je moderně postavený s krámky a bufety. U stolků si jde nabít elektroniku díky evropské zásuvce. Poprvé letím se společností Air Asia. Mají snad nejméně prostoru pro nohy a s těží nasoukám batoh pod sedačky. Občerstvení u letušky se dá koupit za příznivé ceny jako Coca Cola (90 PHP), Voda (50 PHP) nebo Pivo San Miguel (120 PHP) a to vše o objemu 330 ml. Nastupuji poslední do letadla, tak abych si vybral prázdná sedadla u okna. Výhled na ostrovy je naprosto fantastický. Sotva si do prohlížím časopis a už jsem v na letišti v Cebu.

Cesta do centra vede přes Marcelo Fernan most ve vzdálenost 13 km. Jít v horku a smogu ucpaných silnic mě nebaví a nenacházím nic zajímavého při cestě. Koupím si kuře na ulici za 180 PHP. K tomu mi přibalí malinkou limetku, čili papričky a vodovou omáčku v sáčku. Abych s těží našel park, kde se najíst, ujdu pěšky tak 4 km než najdu klidnější míst od silnice si sednout u obchůdků. Ochranka krámků mě nevyhazuje a sezení, naopak se usmívá. Malé děti často žebrají o peníze, jak vidí bělocha. Na to už jsem zvyklý, že je odháním. Raději nakrmím vyzáblé kočky kousky kuřete.

Abych se dostal dál od osídlení, zvolím pěší cestu přes vesnici Buhisan do stejnomenné rezervace. Naberu studenou vodu do láhve (dávkování 250 ml za 1 PHP) z automatu na ulici, které jsou po celých Filipínách všude. Také si koupím filipínský rum Tanduay 375 ml od 50 PHP s RC kolou. Jejich rum je totiž světově vyhlášený s červeně rezavou barvou a chutná fantasticky.

Na ostrově Cebu se mluví specifickým jazykem cebuano, také i tagalog a angličtina jako na ostatních ostrovech Filipín.

4. ostrov Palawan: Puerto Princesa - Filipíny 2018

30.11.2018 - přílet do Puerto Princesa
Protože mě nějak neoslovilo hlavní město Cebu, chudoba a špinavé ulice jako v Manile, tak odlétám dál o den dříve. Mohl jsem si změnit datum letu zdarma, protože společnost měnila časy odletu.

Znovu se rozhodnu jít delší trasu pěšky z města na sever. Cílem je se dostat od turistických míst k místním a najít jedinečnou přírodu k fotografování. Do noci dojdu k Santa Lourdes přespat u silnice.

1.12.2018 - Santa Lourdes - San Carlos - Bacungan - Santa Cruz - Salvacion / vesnicemi podél pobřeží do Roxas

2.12.2018 - cesta do San Rafael / vesnicemi podél pobřeží do Roxas
Jdu po silnici už ve tmě, když zastaví taxikář mi nabídnout pomoc. Prý mě viděl podruhé jít pěšky na silnici. Ochotně mi chce zaplatit lístek na autobus, ale má cesta je pěší, vysvětluji.

3.12.2018 a 4.12.2018 - vesnicemi podél pobřeží do Roxas / Malabusog, Bumagal, Caramay
Kousek mě svezou motorkáři a vždy při sesedání si spálím nohu o výfuk. Jak je horko, tak to právě málo cítím. Také se praštím o kus železa, vyroste mi centimetrová boule a nějak to nebolí. Pokračuji střídáním chůze po silnici a po pláži. Z hor tu vede mnoho řek do moře, že si mohu z tekoucího potoka na pláži nabrat vodu na pití.

Sleduji, jak si místní dělají večer dost ohně nebo poslouchají muziku a do toho i zpívají karaoke. Také sledují na své staré tlusté televizi basketbal či box.

Nejvíce mi chybí mléčné výrobky jako jogurt a sýry. Nedají se koupit ve vesnicích v sari sari krámech.

Objevuji nádherné břehy s odumřelými stromy na fotografování. Na Palawanu je spousta řek vlévající do moře, takže si mohu nabrat vodu k pití přímo na pláži. Také se vykoupu v osvěžující řece.

5.12.2018 - Z Roxas do El Nida
Jdu si dát vyhládlý snídani do kantýny. Jako obvykle poprosím dva kopečky rýže s vepřovým masem a k tomu vývar jako zálivka rýže, co se obvykle podává. Po neúspěšném čekání na autobus nasedám do dodávky směr El Nido za 350 PHP. Cesta trvá dvě a půl hodiny, za to řidič jede velmi rychle zatáčkami.

Protože jsem nenašel nikde volnou wi-fi, tak využiji placenou službu. Hned u autobusového nádraží je zábavné centrum Lucky Panda, kde hrají mladiství počítačové hry. Do boxu hodím pouze 10 PHP a mám připojení na hodinu.

6.12.2018 a 7.12.2018 - Druhý, třetí den El Nido / Podél pobřeží k letišti
Následuje mě stále ten samý pes. Udělá si ze mě kamaráda a od druhých psů mě hlídá. Noc se mnou přespí. Ráno vyrazím z El Nida kamenitými břehy směrem k letišti. Jsou tu nádherné prázdné pláže bez lidí.

8.12.2018 - zpět v Roxas
Odjíždím maršutkou z Taytay do Roxas. Na nádraží si nabiji mobil a chvíli posnídám. Dva dny před tím jsem tu zahlédl usměvavou holku. Náhle opět kolem mě projde a zdraví česky “Ahoj”, aniž by mě znala. Napsal jsem totiž jméno do knihy s mapami Světa jejímu šéfovi Markovi. Sbírá jména od navštěvujících cestovatelů v Roxas. Jmenuje se Anamei a ukáže mi svůj skromný snack bar Jack & Harleys na nádraží. Nejvíce dělají hamburgery a hranolky. Posedíme v parném horku než ji vystřídá šéf. Jdeme si projít přístav a pobřeží plné kotvících rybářských lodí. Moc se mi to líbí.

9.12.2018 - odlet zpět do Manily
Dám si bílou kávu v automatu za 5 PHP, který je běžně po Filipínách. Odjíždím autobusem z Roxas do Puerto Princesa za 120 PHP s SBE transport. Je nejlevnější, nemá klimatizaci, s otevřenými okny, tak mohu lépe sledovat krajinu. Díky neděli většina lidí navštěvuje kostel, tak autobus není tak narvaný. Vycházím pěšky z severního autobusového nádraží čtvrti Tagburos. K obědu v kantýně si dám dva kopečky rýže s rybou naloženou v slaném nálevu podobně jako slaneček a k tomu limonádu.

Očekávám odlet z Puerto Princesa do Manily s hodinovým zpožděním. Nemají tu digitální tabule s odlety, tak jsem i nervózní kvůli čekání. Při kontrole batohu mi podruhé zabavují zapalovač, tak nemá cenu ho brát sebou.

Po první návštěvě Manily jsem měl problém najít spaní venku. Zvažoval jsem nespat jednu noc, ale i po kávě únava se stejně stupňovala. Nešel jsem od letiště daleko a našel místo u řeky v Airmens villages. Asi nejhorší noc štípáním komárů i pod přikrytím hamakou.

10.12.2018 - odlet do Dubaje
Dávám si výborné závitky s octovou zálivkou na ulici. Před cestou na letiště kupuji smažené kuřecí nohy s rýží a také zajdu do supermarketu PureGold dokoupit jídlo do batohu.