Video

Video

Fotogalerie

Text

​

Ejlat - Týden (Únor 2019)

18.2.2019: cesta na letiště do Vídně
Cestuji vlakem napříč republikou k hranicím do Mikulova. ​Kolem půlnoci stopuji auta za hranicemi, protože mi nevyšla spolujízda s BlaBlaCar. Po půl hodině mi zastavuje Bulhar v menším voze napůl hybridu na benzín a elektřinu. Hned mu ukazuji občanku na jeho vyžádání, protože nebere uprchlíky ani černochy. Rakušáci jsou seriózní a nikoho jen tak nesvezou stopem. Vystupuji u nádraží Vídeň střed, odkud pokračuji pěšky na letiště Schwechat o vzdálenosti 20 km. Kvůli únavě usnu u řeky Donau. Do rána hlásily 2°C a s chladem od vody opravdu pociťuji kosu.

19.2.2019: odlet do Izraele
Docházím na letiště rozmrznout. V letadle spolu sedím se Sandrou (31) z Graz, co se dávám do řeči, tak bude v Izraeli 3 týdny. Předem mám koupenou jízdenku přes eshop z letiště Ovda do Ejlatu za 21.5 ILS, tak si ji jen vytisknu. Projdu si pláže a najdu místo ke spaní.

20.2.2019: od hranic Egypta - Tzafachot (278 m)
V celém městě a hlavně kolem pláží je výborný Wi-fi signál. Po koupání v moři se mohu omýt v přístupných, veřejných sprchách u pláží. Naberu si vodu z fontánky, abych nemusel kupovat balenou.

Vydávám se od města Ejlat. Procházím kolem podvodní observatoře (Underwater observartory marine park), kde mají k pokochání žraloky a jiné exotické ryby. Pokračuji k hranicím Egypta ve vzdálenosti 8 km podél pobřeží. Po přezkoumání mapy mi přišlo zajímavé vystoupat na vrchol Tzafachot v 278 m, odkud je krásný výhled na Červené moře. Našel jsem k tomu bílá prostěradla, ideální k focení. K večeru se vracím zpět do města nakoupit jídlo v supermarketu. Plánuji pěší cestu tak na tři dny do odletu zpět domů.

21.2.2019: Ejlat přírodní rezervací k Červenému kaňonu
Očekávám ranní odjezd autobusu v 06:30 k Červenému kaňonu. Na nádraží je tak časně kasa i informace uzavřené. Z automatu na jízdenky nemohu platit kartou, maximálně vygenerovat jízdenku z eshopu. Nenajdu ani správný autobus, tak se nakonec vydám pěšky. Naberu si dva litry vody na cestu. Je to málo, ale není extra horko a očekávám, že do té doby dojdu ke zdroji v kempu.

Dojít pěšky k Červenému kaňonu vychází na 20 km. Dojdu tam do setmění akorát, abych našel místo ke spaní. V okolí je i dřevo k rozdělání ohně a o to je noc pod hvězdami mnohem intenzivnější. Spím s výhledem do kaňonu nedaleko vyschlého vodopádu dle mapy.

22.2.2019: Červený kaňon
Noci jsou vcelku chladné, kdy teplota klesá k 8​ ​°C, takže se vždy tě​š​ím na ranní svítání. Procházím celý den kaňonem a sestupuji pomalu náročným kamenitým terénem, kde si pomáhám rukami. Celý pěší pochod jdu s botami do vody, takže našlapování bolí, ale kopíruji tvary kamenů.

23.2.2019: hora Berekh (845 m) / Timna údolí
Vysílač

24.2.2019: Timna údolí

Ztratil jsem zapalovač, takže jednu noc budu bez ohně. Už mi docházejí zásoby jídla. Nejvíce mám mrkve a rýži. Udělám si nevařenou instantní polévku. Ta mi dodá potřebné živiny.

25.2.2019: odlet do Berlína
Po sbalení věcí vyrazím směrem na letiště Ovda později než jsem plánoval. Podle výpočtů jít pěšky nemohu stihnout odlet, neboť bych musel běžet neustále. Nechci se vysílit, tak začínám stopovat. Kolem projíždí vojenská auta, džípy a luxusní vozy. Po půl hodině stopuji i taxíky, ale bývají plně obsazené. Po tři čtvrtě hodině chůze mi zastavuje prázdný autobus, který mě doveze až k terminálu. Ihned řidič informuje vojáka u vrátnice o mém příchodu. Rok od poslední návštěvy se nic nezměnilo. Čeká mě krátký pohovor a tři kontroly batohu. Celý proces trvá hodinu, takže je dobré být na letišti dřív před odletem. Už v letadle se mi opět stýská po Izraeli, protože tato cesta byla pro mě krátká, ba za krátký čas nadmíru zážitků. V Berlíně čekám asi dvě hodiny na odvoz. Okamžitě si jdu koupit něco k jídlu. Odjíždím spolujízdou překvapivě s Jordáncem a velmi vstřícným řidičem. Během cesty si spolu skvěle popovídáme o všech tématech, zejména cestování. Ochotně mě odveze přímo domů, i když to má zajížďku 5 km od cesty dálnice. Jsem mu velmi vděčný, že jsem nemusel jít pěšky.

Cestovní plán

---