Přechod Madeiry pěšky z východu od letiště, na nejvyšší vrchol Pico Ruivo (1862 m), na západ do města Porto Moniz během sedmi dnů o vzdálenosti 115 km. Zažil jsem všechny druhy počasí od silného větru, dešťů, stoupajících vodních par na kopcích, jinovatky nad 1500 m, i krásného nebe jasných hvězd. Při pobřeží byly přijatelné podmínky k spaní bez sbaleného spacáku, v izolovaných horách v hamace s karimatkou, čtyřmi vrstvy oblečení a pončo jako přístřešek, jsem pociťoval chlad od větru. Na dvě noci šlo udělat oheň v blízkosti tábořiště, ovšem využil jsem i svou techniku ohřevu vody na svíčkách v kalíšku do termosky. Celkově byly levády (říční kanály) rozvodněné na maximum, místy nebezpečně kluzké a úzké stezky. Pocit jít z jedné strany vedle široké levády s metrovou hloubkou vody a z druhé strany kolem prudkého srázu, nebyl příjemný. Samozřejmě nepřipadalo v úvahu se vykoupat v rozbouřeném moři i s deseti metrovými vlnami od břehu. V den cesty z ostrova byla řada letů zrušena z důvodu silného větru i deště, jak bývá na ostrově běžné. Při možnosti odletět další den jsem nečekal a zarezervoval ihned jiný let. Tím mi se celá cesta prodražila z tří na osm tisíc, což za zážitky stálo. Každopádně Madeira byla tou nejdobrodružnější cestou, kde příroda ožívá, neustálých změn počasí a čisté krajiny bez odpadků s důrazem na ekologii.
Související články