Palma de Mallorca - Týden na Baleárech (září 2018)

Turistický trek GR 221 (pohoří Serra de Tramuntana)
Can Pastilla - Palma - Esporles - Mola de sa Comuna (714m) - Valldemossa - Refugi des Cairats (800m) - Puig Gros (935m) - Es Caragolí (944m) - Deià - Sóller - Biniaraix - Cúber (750m) - Coll des Prat (1200m) - Lluc

Pollença - Port de Pollença - Alcúdia - Port d Alcúdia - Platja de Muro - Can Picafort - Son Bauló - Son Serra de Marina - Son Serra - Manacor - Palma

9 dní +170km pěšky horami, pobřežími Mallorky

18.9. úterý: cesta na Mallorcu / pěšky z letiště - Can Pastilla - Palma - Esporles
Vycházím pěšky 10 km z letiště Son Sant Joan jako jediného na Mallorce. Musím obejít dálniční obchvat kolem letiště. K pláži to není ani 3 km do turistického městečka Can Pastilla. Kolem pobřeží je parádní cyklistická stezka pro bruslaře, běžce a cyklisty, které potkávám. Na pláži se ženy ani nestydí opalovat se nahoře bez. Nad hlavou přistávají letadla každých 5 minut.

Nebudu se dlouho zdržovat ve městě Palma a mířím severně k pobřeží do vesnice Esporles.

19.9. středa: Esporles - Mola de sa Comuna (714m) - Valldemossa - Refugi des Cairats (800m) - Puig Gros (935m) - Es Caragolí (944m) - Deià
Vycházím do hor začátkem značeného treku GR 221 červenou barvou. Potkávám první ranní turisty, zejména Němce. Všude jsou oplocené pozemky, tak nejde sejít z cesty. Vstupy do přírodních rezervací bývají ohraničeny brankami nebo přelezení žebříkem přes plot. Jedná se i o cesty patřící majitelům, kde pasou dobytek, aby neunikl daleko. Zprvu jsem jako Němci několikrát bloudil a pak našel cestu otevřením vrátek. U cesty vidím řadu polo rozpadlých bunkrů a míst, kde dříve stály kruhové chýše podle půdorysu. Není nijak divné že turistická trasa vede zahrádkou paní domu, kde má své oslíky. Při hledání východu mě pouští zadními vrátky. Zpocený konečně docházím do městečka Valldemossa, hlavního turistického městečka pohoří Serra de Tramuntana. Nakupuji v supermarketu hranolky a kečup jako oběd. Za nedlouho rozmrznou, ale mražené jsou chutné jako zmrzlina v horku. Nabírám vodu z fontánky na ulici, že nemusím kupovat balenou a ochutím si vodu šumivými tabletami. Ochutnávám plody z kaktusu, které jsem viděl dost růst v Maroku. Ovšem saháním na plody se mi zařezávají malé chloupky do kůže, čehož se nejde zbavit.

Odpoledne pokračuji dál stoupáním do hor přes několik vrcholků jako Refugi des Cairats (800m) - Puig Gros (935m) a Es Caragolí (944m). U cest bývají nastraženy lapače hmyzu s nějakou toxickou tekutinou. Spatřuji nejkrásnější přírodu Mallorky vystoupáním nad pásmo stromů. Přes vrcholy prochází mlha jako z filmu a chůze po kamenité cestě bývá pomalejší a bolestnější. Našlapuji zlehka, protože nosím boty do vody celou dobu. Vybočím z cesty směrem k příkrým skalám. Po shlédnutí mapy s GPS hledám zkratku napojit se na cestu. Sestupuji ze sklály a prolézám opatrně pod převisem, abych neuklouzl. Začíná se stmívat, tak klusem sestupuji do vesnice Deiá. Posedím na lavičce u noblesních restaurací a sestoupím přespat k moři.

20.9. čtvtek: pěšky Deià - Sóller - Biniaraix - Cúber (750m)
Při každém nocování hledám otevřenou krajinu s pěkným výhledem. Vstávám u zátoky s nádherným výhledem na moře. Vyrážím kolem skalnatých břehů a útesů. Sestupem srázu k břehu se vykoupu se na kamenité pláži. Obcházením břehů bloudím křovím celý oškrábaný na nohou najít cestu na silnici do města Sollér. Mohu dokoupit jídlo a doplnit zásoby vody.

Kolem zahrad u cest si natrhám lahodné citróny a pomeranče, které ale nejsou úplně dozrálé. Načepuji se opět vodu z fontánky na náměstí a pokračuji dále. Čtyři hodiny stoupám po kamenité cestě k jezeru Cúber. Podle mapy je ale vodní plocha z poloviny menší, jak vysychá. Přes léto minimálně zaprší. Uvelebím se na vyschlých kamenech, ale chlad jde ze všech stran. Cítím nejchladnější noc. Zavřená chata u polo vyschlého jezera Cúber mi poslouží z jedné strany jako izolace od větru. Slýchám desítky mečících a cinkajících zvony ovečky.

21.9. pátek: pěšky Cúber (750m) - Coll des Prat (1200m) - Lluc
Uvažuji nabrat vodu z jezera a přefiltrovat ji na pití. Jezero je silně špinavé od dobytka, tak ani bych neměl chuť ji pít. Avšak nedaleko parkoviště, kde přijíždí turisté, vybudovali rozvoz vody z hor pomocí betonového kanálu. Normálně by se voda vsákla do země. Postupuji cestou kolem kanálu až vidím druhé jezero Gorg Blau. Průzračně modré jako nebe. Asi šest hodin přestupuji hory přes vrchol Coll des Prat (1200m) do vesnice Lluc. Dojídám poslední zásoby a zbývají mi jen sušenky. Pokračuji ve tmě pěšky kolem 16 km trasy do města Pollença. Ochotně mě svezou dvě Němky z Frankfurtu, takže ušetřím 3 hodiny chůze. Nakoupím něco dobrého na benzínce, protože není už nikde otevřeno a vychutnám si páteční noc.

22.9. sobota: pěšky Pollença - Port de Pollença
Po vyčerpávajícím přestupu docházím k přístavu města Port de Pollença. Vykoupu se v moři, poobědvám a naplánuji další cestu. Většina turistů na výlety míří z přístavu cca 20 km na cíp poloostrova vidět nádherný západ slunce u majáku Formentor. Avšak chci někam pěšky, kde nebudou turisté. Silnicí pěšky sestupem přes pichlavé keře, vyschlým kamenitým korytem řeky, kam se nedostanou a nezaparkují u cesty auta, se dostávám k zátoce. Prázdná pláž, kde občas připluje loď, mohu kempovat. Nejsou tu stromy, nacházím málo dřeva vyplaveného z moře k rozdělání alespoň malého ohýnku. Později večer mě vysedávání přestane bavit. Rozhodnu se jít zpět do města zkratkou. Po půl hodině docházím na silnici, která vede k bráně s ostnatým drátem a kamerou. Zjišťuji že jsem na území vojenského prostoru a ihned hledám cestu ven. Všude kolem cesty je plot, tak se musím zpět pichlavým křovím vracet na pláž.

23.9. neděle: pěšky pobřežím - Port de Pollença - Alcúdia
Živá kapela a španělské tance v kroji

24.9. pondělí: pěšky pobřežím - Alcúdia - Port d Alcúdia - Platja de Muro - Can Picafort - Son Bauló
Oceňuji sprchy na plážích zdarma. Na záchodcích si mohu nabrat pitnou vodu. Procházím turistické městečka Platja de Muro, Can Picafort a Son Bauló. Nejvíce slýchávám Němce všude. Na Mallorcu mají také nejlevnější letenky. Nejčastěji nakupuji v supermarketech jako Eroski, Mercadona, Lidl. Také je tu Spar (Interspar), avšak jako malý dražší obchůdky pro turistky v každé ulici.

25.9. úterý: pěšky od pobřeží Son Bauló - Son Serra de Marina - Manacor
Dostávám se dál od turistických středisek do středu ostrova. Pasou zde dobytek a pěstují plodiny. Nasbírám si u cesty granátová jablka. Travnatou cestou procházením kolem proskakují stovky kobylek.

26.9. středa: Palma

27.9. čtvrtek: cesta do Berlína
Dva kilometry od letiště v Can Pastilla moc nenaspím. Našel jsem vysokou trávu, protože všude kolem letiště jsou ploty a silnice, abych se ráno včas odbavil na odlet do Berlína. Letiště je jedno z nejvytíženějších Evropy, tak i musím projít daleko na konec terminálu. Překvapují mě krátké lety na Menorcu nebo Ibizu s společností Iberica součástí Baleárských ostrovů.