Tel Aviv, Jeruzalém, Ejn Gedi, Timna - Dva týdny po Izraeli (listopad 2017)

Izrael ze severu na jih

10.11.2017: Přílet na letiště Ben Guerir v Tel Avivu
Necelé 4 hodiny letím z Vratislavi do Tel Avivu ranním letem navštívit Izrael po druhé po roce. Změny teplot a špatný vzduch mi v letadle mi nedělají dobře. Překvapivě letištní kontroly už nejsou s detailními pohovory a pouze na pasové kontrole odpovím na pár otázek. Než se rozhodnu jít z letiště pěšky nebo vlakem, tak začínám pociťovat bolesti hlavy z letadla, i kvůli dehydrataci. Zvracím a ulehám na lavičce. Už v pět večer je úplná tma. Při příchodu k automatu na jízdenky mi oznamuje letištních kontrolor, že od 18 hodin do následujícího mají v Izraeli svátek, tedy šabat. Tudíž nejezdí vlaky, takže se vypravím pěšky. Musím obcházet celé letiště, protože přes oplocení nevede cesta jinudy. Chůzí u dálnice se sbírávám grepy, které jsou na stromě tvrdé, ale více lahodné mandarinky, co mi po nevolnosti dodají zpět energii. V úplné tmě nacházím kus prkna k sestavení mého penny boardu, aby cesta ubíhala rychleji. Avšak provozem spousty aut na rychlostní silnici nemohu jet stále celou dobu. Dávám pozor a držím se krajnice. Přespím v čtvrti Ramat Gan v parku HaPark HaLeumi.

11.11.2017: cesta do centra Tel Avivu
Už v půl šesté ráno začíná svítat, což mě neprobudí, ale auto z úklidové služby parku. Vyjíždím prozkoumávat ulice do středu centra. Vidím hodně hubených koček pojídající jídlo z popelnic. Jako dospělé vyrostou málo. Sáhnout se na ně nedá, jelikož jsou velmi plaché.

12.11.2017: druhý den v Tel Avivu
Jen první den trochu povalování na slunci a mám spálené nohy. Raději se namažu. Nesmí mě nic pálit, žádný škrábanec až se budu koupat v Mrtvém moři. Po východu slunce uklízeči čistí pláž každý den a proto je tu velmi čisto na chození boso. Kolem pláží cvičí ubytovaní jógu a pobíhají běžci. Hodně oblíbená jsou tu skládací elektro kola, která sviští po hladké silnici rychle. Já mám svůj penny board, tak to mi stačí na transport. Hodně chodím k plážím si načepovat vodu na pití nebo se osprchovat od slané vody.

Nakupuji prvně jídlo v čtvrti na jihu Bat Jam v ruském obchodě. Žije tu a pracuje hodně Rusů, tak často nacházím výlohy s ruskými nápisy. I když jsem dál od centra, tak ceny nejsou stejně dobré. Kvůli stávajícímu svátku v Izraeli není otevřen supermarket. Vracím se zpátky k moři přespat na pláži.

13.11.2017: cesta do Jeruzaléma
Odjíždím ráno autobusem do Jeruzaléma, který je levnější než vlak o 4 šekely. Jezdí pravidelně po půl hodině. V jakýkoliv den je to město s davy turisty.

Plánuji udělat velký nákup na cestu k Mrtvému moři. Večer jdu do supermarketu Rami Levi. Vybírám jídlo, které se nezkazí, je energetické a kompaktní do batohu. Na večeři a další den kupuji hranolky. Když se rozmrazí, chutnají dokonce i lépe než vysušené z trouby.

14.11.2017: výstup / Wadi Arugot a Ein Gedi NP / napříč skalami nad Mrtvým mořem
V osm ráno odjíždí autobus k Mrtvému moři. Fronta je natolik dlouhá, že si sednu a čekám na další spoj, ale opakuje se i následující spoj. Raději stojím ve frontě první. Mám sedadlo u okénka, abych natáčel. Všechny autobusy Egged mají USB zásuvky pro nabíjení a WIFI.

Můj batoh je opravdu nadmíru těžký. Jídlo téměř na týden a 4 litry vody až mi praskají popruhy. V horkém poledni se dobře najím a přerovnám věci pod palmami. Míířím do skal národního parku Ein Gedi, ale na dvou cestách vybírají vstupné do parku, takže pokračuji až třetí zelenou trasou, kdy už začíná tma. Nápis na ceduli říká: vstup do parku pouze s rezervací hostelu, což ignoruji a nenápadně krokem mizím z obzoru města. Na návrší skal ulehám, kdy je opravdu tma a nedá se jít dál. Pravidelně prolétávají stíhačky nad Mrtvým mořem nejspíš kontrolovat hranice.

15.11.2017: postup / Wadi Arugot a Ein Gedi NP / napříč skalami nad Mrtvým mořem
Vystoupám do 250 m nadmořské výšky, nejvýše nad skalami. Přes den moc kilometrů v horku neujdu a nechci ztrácet tekutiny pocením. Schovaný ve stínu za keři s přestávkami fotím na jednom místě. Mám rád takto jednoduchou krajinu. Kamenité kopce, balvany, vyschlé keříky a nikde žádný život. Do setmění sejdu kaňon, kde poprvé vidím zdroj pitné vody. Pokračuji noční chůzí přes tři hodiny. Všude kolem sebe vidím samé štěrkovité kopečky, což se špatně orientuje. Lepší kdo umí, může jít podle hvězd, ale já spoléhám na svou GPS v mobilu. Turistické značení je v Izraeli na vynikající úrovni, tak po každých desítkách metrů vidím značení trasy.

16.11.2017: sestup / napříč skalami nad Mrtvým mořem
Probouzím se ve dvě ráno studeným větrem, tak sepisuji zápisky. Zároveň několik dní pociťuji nevolnosti buď z špatné vody nebo špatně omytého jídla. Přeci vodou musím šetřit, takže není dostatek vody na hygienu. Kusy klacků rozdělám oheň, který je skvěle rozfoukáván a dostatečně mě ohřívá. Všude na zemi je kamení a prach, který mi neustále špiní věci, jelikož nemám igelitovou plachtu. Po focení z kaňonu scházím dolů, kde roste podél polo vyschlého toku vysoká tráva. Spousta much mě při snídani otravuje a také mravenci ujídají zbytky jídla na zemi. Kolem mě prochází první den davy turistů na rozcestí xxx nesoucí vlajku své země. Do devíti hodin slunce neskutečně pálí až do dvou odpoledne. Z toho člověka bolí hlava, hůře myslí a je unavený. Docházím nočním pochodem v osm večer pod horu a pevnost Masada.

17.11.2017: z Masady do Ein Bokek k Mrtvému moři
V Masadě u parkoviště se nachází piknikové stoly a umyvadlo s pitnou vodou. Mohu si konečně napít, doplnit zásoby, umýt a vyprat. Na parádním povrchu sjíždím k hlavní silnici ujet 10 km do Ein Bokek. Cestou se zastavuji na focení a odpočinek pod keři. Také rozdělávám oheň, abych si konečně navařil špagety. Stačí pár klacků, které méně u silnice čoudí a mám horkou vodu hned. Pokračuji po druhé hodině, kdy slunce tak nepálí. Několik aut mi nabízí odvoz, ale nechci.

Stíhám dojet k Mrtvému moři před západem slunce. Vidím neskutečně bílo, modro, jódovou barvu moře v místech vypadající jako lední kluziště a na březích bílé kameny jako zasněžené. Od začátku jižní části Mrtvého moře je po roce dostavěná cyklotrasa 4 km dlouhá do Ein Bokek. Aspoň nemusím jet po silnici. Ve městě je polovina Rusů a polovina Izraelců. Všude samé luxusní hotely, obchody a čisté pláže. V mém věku tu vidím zřídka někoho, takže spíš prachatí důchodci. Každou chvíli projíždí policie kontrolovat bezpečnost v ulicích. Městem se šíří kouř od grilování Izraelců v parku, co rádi kempují.

18.11.2017: Koupání a cesta na penny boardu kolem Mrtvého moře
Jdu se první den koupat do slaného moře. Už před východem slunce v šest ráno přicházejí Rusové v bílých županech z hotelu se vykoupat. Povalování v moři mi nějak nebaví. Koupat se dá jen na vyznačených plážích, protože jinde chodit po ostrých kamenech se bosí nedá. Je nezbytné si dát pozor na pořezání, jinak člověka v takové koncentraci soli bude dost pálit každý škrábanec na těle. Vyjíždím na penny boardu z Ein Bokek přes Hamei Zohar do Neve Zohar. Zde končí turistická střediska. Do setmění dojedu k bývalým vojenským kasárnám vystoupat na skálu, kde kdysi se těžily nerosty. Od silnice se vyskytují kaluže se stopami červených a zelených barev od vysychajícího moře.

Mrtvé moře a Informace
Nejslanější moře světa (salanita 33%)
380 m hluboké, 18 km široké, 67 m dlouhé
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Mrtvé_moře

19.11.2017: Přesun do Timna NP u Ejlatu a kempování s Izraelkami
Před svítáním dojedu 25 km trasu k rozcestí na autobus. Než mi pojede, využiji čas focením a vařením na odpoledne. Stačí 5 klacků a oheň ohřívá těstoviny v plechovce dostatečně, jak je dřevo dost suché. Cesta od konce Mrtvého moře k Timna NP, 15 km vzdáleného od Ejlatu trvá kolem dvou hodin. V parném poledni vycházím od rozcestí Elifaz po betonové silnici zhruba 5km až následuje trek mezi skálami. Mířím nejkratší 33 km trasou na letiště. Nacházím zajímavé rekvizity na focení jako rezavé sudy, kbelíky a plechovky. Podle mapy vidím 7 km vzdálený kempovací místo. Když už začíná tma, přidám krokem abych ještě v kraťasech a tričku neumrzl a došel na místo. Vzdáleně mezi keři spatřím světlo ohně. Na místě kempují nečekaně Izraelky, co mají v neděli volno. Noc je plná hvězd a neskutečné panující ticho u ohně dodává uvolňující atmosféru. Nasbíraly plno klacků doštípaných od palet, že při příchodu nechtěly pomoc.

20.11.2017: údolím Ovda na letiště a kontrola vojáky
Ani jsem nekoukal, kde spím, ale všechny mé věci jsou kompletně špinavé od jílovité zemi, tak kompletně čistím výbavu. Dnes je první den pod mrakem a bez slunce je vcelku znát zima. Procházím údolím Ovda přes jednotvárná štěrkovitá pole. Sem tam se vyskytují pichlavé keře a stromy. Dojdu k plotu u letiště podle zelené trasy vyznačené na mapě. Chvíli posedím a vydechnu, když projede kolem džíp s chlápky, co nerozumí anglicky. Následně z druhé strany plotu na letištní ploše přijíždí pět ozbrojených vojáků mě identifikovat. Zde se nesmí fotit a to respektuji, dokonce ani procházet, protože se jedná o vojenské civilní letiště. Viděl jsem, jak vzlétávaly triskové stíhačky až z toho bolely uši. Neporušuji žádná pravidla, takže se ani nebojím kontroly a do hodiny mě pouští. Sesbírám dřeva na poslední kempovací večer v Izraeli. Protože fouká, tak hledám velké keře, abych mi nebyla v noci zima. Už mám jen poslední jídlo jako pár kusů chleba a mrkve, které nakrájím do vývaru.

21.11.2017: odlet do Varšavy
Asi jsem byl první osoba, co šla na letiště. A nedivil bych se tomu. Přes bránu pouštěli pouze autobusy turistů a já šel pěšky. Tudíž ani být den předem na letišti a přespávat tu nejde. Terminál v bílém stanu vypadá jako stánek na zmrzlinu. Hned první každého čeká pohovor, kde byl, jak dlouho, proč, apod. Poté kontrola zavazadel, poté druhá detailnější kontrola zavazadel otevřením a prozkoumáním obsahu. Byly mi opět zabaveny nůžtičky na nehty jako v Gruzii na letišti. Ještě se jeden pracovník zeptá při kontrole na důvody návštěvy Izraele. Konečně můžu jít na check-it ukázat letenku. Letiště nepodporuje mobilní letenky, ale já ukázal papírovou verzi v mobilu. S nervozitou pozdějšího příchodu z poslední pasové kontroly se nemám čeho bát, protože kontrola všech pasažérů trvá dlouho. Let nabere hodinu a půl zpoždění. Příletem běžím nakoupit, odjet do centra vlakem a hned na metro na konečnou Mlociny, kde odjíždím nočním busem do Prahy. Vše jsem díky znalosti cestování ve Varšavě zvládnul stihnout i přes zpoždění letu.

Fakta o Izraeli
Jediný židovský stát na světě
Židé mluví arabsky, Arabové hebrejsky
Multi kulturistický stát
Tři náboženství: židé, muslimové, křesťané / parlamentní republika / měna: izraelský šekel
Hlavní město: Jeruzalém / +8 mil. obyv. / jazyk: hebrejština, arabština
Budovy se staví pouze z bílého kamene

Obchody v Izraeli
Rami Levi, Mega = levné supermarkety
AM:PM = večerka všude po Tel Avivu