Innsbruck - Prodloužený víkend v Rakouských Alpách (září 2017)

Přechod rakouských Alp (září 2017)

Trek 54 km mapa
Innsbruck - Arzler Scharte (2150m) - Pfeishütte - Stempeljoch (2200m) - Lafatscher Joch - Hallerangerhaus - Hallerangeralm - Überschalljoch - vodopád řeky Vomperbach - Knappenwald - chata Ganalm - Vomp - Schwaz - Buch in Tirol - Jenbach

Středa: dlouhá cesta vlakem a noční výlet po Salcburku
Už při odjezdu na nádraží dobíhám na minutu vlak do Prahy. Totiž jízdenka je vázaná na povinné vlaky, do kterých musím při přestupu nastoupit. Při dokupování potravin na hlavním nádraží se zdržím ve frontě a nestihnu vlak do Českých Budějovic. Frekventované spoje jezdí každou půl hodinu, tak odjíždím v 16 hodin. Při příjezdu dvě minuty dříve z čista jasna stíhám přeběhnout do přeshraničního vlaku směr Linec, co odjíždí během minuty. Tolika stresu a zároveň štěstí mě i dost vyčerpalo. Po přejetí hranic vlak čeká hodinu na protijedoucí vlak, útrpné čekání, že usínám. To mi ale mění plány a končím v Salcburku, kde si udělám malý výlet po městě.

Čekáním na ranní vlak v 3 ráno si trochu zdřímnu v dětském parku a následně vlaku, který je super komfortní.

Čtvrtek: prudký výšlap do hor
V pět ráno příjezdem do Innsbrucku hodinu brouzdám na wifi, než začne svítat a trochu se oteplí. Procházím se prázdným městem kolem řeky Inn, odkud přecházím most Mühlauer a stoupám ulicemi do kopců. Následuje prudká štěrkovitá cesta podél horské řeky Mühlauer Bach. Jsem rád, že si na každém rohu mohu načepovat vodu z kohoutku nebo přímo čisté vody z řeky do modra zbarvené. Dostávám se do výšky 2150 m, rozcestí Arzler Scharte, odkud se rozhodnu přejít přes vrchol Rumer Spitze (2454 m), ale posledním 100 m si netroufám přes nebezpečně strmý a šikmý převis jít dál. Vracím se a odbočuji směr k chatě Pfeis (Pfeishütte). Zapadá slunce, tak fotím do setmění. Od skal Stempeljoch (2200m), kde už netaje tolik sníh, se po tmě vydávám prudkým sestupem po nestabilní štěrkovité cestě zatáčkami dolů a pokračuji za měsíčku podél šikmého srázu. Další hodinu chůze nacházím jakž takž rovné a bezpečné místo od skal na přespání. V noci je zima akorát na nohy, ale hlavně ticho a žádná zvířata ani lidé.

Pátek: luxusní kempování
Po osmé ráno mě vzbudí první procházející turista, protože ležím přímo na cestě. Z prvního dne mám ztuhlé svaly a i přes odpočinutí nemám tolik energii. Do podvečera sestupuji o 500 m níže, kde se utábořím nedaleko vodopádu a řeky Vomperbach, na vskutku fantastickém místě, co se nachází tábořiště na rozdělání ohně. Na podruhé klacky vzplanou a já se mohu ohřát. Není ani tolik zima, ale s ohněm se člověk cítí bezpečněji a dodá příjemnou atmosféru večera o polovinu lepší.

Sobota: dlouhá cesta údolím
Pokračuji podél řeky Vomperbach a dostávám se do nižší nadmořské výšky přes barevně listnaté lesy, kde nacházím plno hub, které nevypadají jedle. Terén stoupá a klesá, protože řeka je z obou stran obklopena horami Knappenwald, že ji musím obcházet. Po zaslechnutí cyklistů, je mi jasné, že se dostávám na širokou silnici vedoucí do městečka Vomp u Schwaz. Po šesté hodině v sobotu už jsou obchody zavřené a v neděli také. Ale v benzínkách prodávají zboží jako malé samoobsluhy. Nakoupím a i přes málo sil pokračuji přes Buch in Tirol do Jenbach, kam nedojdu, protože si odpočinu v kukuřičném poli. A náhle začne poprchávat, když déšť zintenzivní, mám promočený batoh a spacák.

Neděle: poznávání města Linz
Musím se osušit a proto jedu hned raním vlakem do Linzu tři hodiny. Za tu dobu mám osušeno. Mám celý den na poznávání Linzu, i když mi stačí pár hodin ho projít, tak čekám pak na nádraží do šesti na přímý spoj do Prahy.