Biškek, Karakol, Ala-Kul, Sonkol, Naryn - Na cestách po Kyrgyzstánu (duben 2018)

9.4.2018: Z Almaty příjezd do Biškeku
Nastupuji na první ranní maršutku v půl sedmé z Almaty na Biškek. Během půl hodiny se naplní a vyjíždíme k hranicím. Vystupujeme se zavazadly přejít hraniční přechod Kazachstánu a pak Kyrgyzstánu. Vše se dá zvládnout do 15ti minut. Žádný pohovor, vyplňování imigrační karty ani zdlouhavé čekání. Pokračuji stejnou maršutkou 20 km od hranic do Biškeku. Začátek města nevypadá pěkně, ba-li zmatečně. Rozkopané ulice, staré domy, povalující se odpadky a opravny všeho druhu.

Vydávám se na sever k jezerům Ала Арчинское. V čtvrti se nachází obrovská skládka odpadků a nejchudší baráky postavené z cihel - jíl a sláma. Dobytek a i pobíhající psi pojídá povalené odpadky v trávě a proto jsou vyhublí v strašném stavu. Zajít si v ulici na masitý oběd člověka rychle přejde chuť. Oproti tomu centrum je udržované v čistotě a kráse jako prezentace budoucích návštěvníků.

10.4.2018 a 11.4.2018: dva dny v Bišhkeku
Rád bych zašel na tradiční jídlo, ale všude samé fast foody, jak známe z Evropy. Tak nakupuji v supermarketu platbou kartou. Rozměním dolary na somy. Využiji městskou hromadnou dopravu za 10 som. Vcházím do obchodního centra Айчурек. Procházím dvě patra prodejců mobilů z Číny, zejména značky Samsung, nejprodávanější v zemi. Je tu možnost sehnat náhradní díly nebo si opravit telefon.

12.4.2018: vlakem do Tokmok
Odjíždím z Biškeku vlakem do Tokmok ve vzdálenosti 50 km za 26 som. Maršutkou by to bylo dvakrát rychlejší, ale chtěl jsem vidět vlak, protože železniční doprava v Kyrgyzstánu je minimální kvůli horám. V letní sezóně vlak pokračuje k jezeru Issyk Kul do města Balykchy. Poznávám skupinku studentek z univerzity, z nichž Kasia (21) mluví dobře anglicky, ale raději se snažím mluvit rusky.

13.4.2018: cesta k jezeru Issyk-Kul
Jakmile se maršutka č. 601 naplní, odjíždím z Tokmok k jezeru Issyk-Kul, počátečního města Balykchy (Балыкчы). Od západního nádraží mířím k plážím relaxovat. Většina lidí v městě je chudých, tak žebrají o peníze a není zde tolik pro turisty bezpečno. Pláž je polo prázdná, kde pasou dobytek a hrají si děti. Nemají jinak nikde platit kartou.

14.4.2018: cesta do města Karakol
Pokračuji ranní maršutkou z Balykchy na Karakol. Staví novou silnici, že polovinu cesty jedeme po hrubém povrchu. Přijíždím severně na autobusové nádraží. Druhé se nachází v centru u bazaru do místních měst.

V prvních dojmech mě velmi překvapuje město starými a dochovanými paneláky a dřevěnými zdobenými chatami. Také v parcích vysazené smrky a houpací lavičky se střechou. Odpočívám v trávě. Mezi stromy přeskakují veverky. V poledne se povaluje dost opilců v trávě. Strážníci je neřeší, akorát jen upozorňuje chodit v parku maximálně do 23:00. Z toho řada místních žebrá o drobné a chudoba v městě je znám dost. Malé děti pozdraví anglicky a škemrají také o peníze.

Koupím si k obědu lahodné grilované kuře za 360 som. Prodávají pouze v celku a je dost syté, že ho dojídám třetí den. Několik prodejců nabízí na ulici v budce. V jednom obchodě točí pivo do litrové láhve za 100 som. K výběru nabízí “Živoe” (naturální) nebo “Naše” pivo.

15.4.2018: z Karakolu cesta do hor
Vycházím za tmy podél řeky Karakol do hor na jih. Do jedné ráno dojdu za vesnici v 2100 m dospat do svítání.

16.4.2018: kempování v chatě v 2950m
Pokračuji údolím podél řeky Karakol. Po boku vidím vysoké smrky a divoké koně na louce. Nesleduji mapu a po pár hodinách odbočím z cesty na druhou stranu řeky. Cesta začíná být hůře průchodná prodíráním stromy a kamením. Hledám místo na přechod řeky, ale proud je silný. Nakonec projdu vodním tokem v botách, abych neuklouzl bosí či se nepořezal o kameny v hloubce na kolena. Do tří odpoledne dojdu k chatě v 2950 m. Spíše se jedná o bývalou saunu a bar. Uvnitř uklidím odpadky a utřu prach na stole a lavici. Nejspíš tu nikdo dlouho nekempoval. Avšak venku nacházím pěkné lyžařské rukavice, co někdo ztratil v sněhu. Začíná trochu sněžit a výš už nenajdu přístřešek. Navíc v nadmořské výšce končí stromy a dál jen malé keře. Chci totiž rozdělat oheň. Najdu pár seřezaných kmenů u ohniště a i přes mokro a sníh mám oheň. Líbí se mi vyřezané nápisy na stromech, malované kameny, co tu dřív tvořili návštěvníci. I když tu není řeky, přesto nedaleko naberu vodu z kaluže.

17.4.2018: výstup k jezeru Ala-Kol
Obloha se roztahuje, že mohu fotografovat zasněžené hory. Objevuji sněženky. Šlapu ztěžka strmým kopcem a občas po zmrzlém sněhu. V poledne se už sluním u jezera Ala-Kol. Bohužel v dubnu je ještě zamrzlé a zasněžené, takže není vidět vodní plocha. Obcházím jezero po svahu. Propadám se častěji do mokrého sněhu, že dost ztrácím čas a energii. Z protější strany jezera není turistická cesta, ale strmé skály, kde vidím padat laviny. Chci do svítání přejít hřeben v 3900 m (Pass), avšak začínám zvracet z horka ve dne. Navíc řeším problém, že sestupem dolů je podél svahu plno sněhu. Shora kopce je sníh navátý nejvíc do takové vlny.

18.4.2018: sestup k horkým pramenům
Nemohu sestoupit a hledám nejméně strmou cestu dolů. Chůzí se okamžitě probořím, tak jdu po čtyřech opatrně a dále se kloužu. Začíná to být zábavné, dokud mi nestahují kalhoty rozkrok. Dole v svalu občasně zkouším jít po svých. Několikrát se probořím nohou a uvíznu. Je třeba si vyhrabat sníh kolem jinak nohu nevyndám. V poledne se obloha roztáhne, tak že v klidu si odpočinu a poobědvám. Mezi tím za dvě hodiny přes hory přejde mlha, že nevidím na pět metrů. Musím kontrolovat směr s GPS, ale kvůli sněhu nejde vždy jít po cestě. Slyším pištění syslů a v mlze zahlédnu prolétávat orla. Sestupuji podél řeky, kde je nával sněhu a spadlých stromů. Přecházím z jedné strany na druhou, že musím po kolena se brodit vodou. Docházím údolím ke staré chatě s zahradnickým nářadím přespat, kousek od horkých pramenů.

19.4.2018 - 21.4.2018: zpět do Karakolu
Kus cestu jdu s Finem, který mi doporučuje ubytování v hostelu zvaný Karakol based hostel (KBH). Využiji odpočinkem, osprchováním a vyhledáním informací na wi-fi.

Vstávám v bezpečném parku Pobedy (победы) , kde opilci nespí. Našel jsem také dvě zástrčky u sloupu k nabíjení elektroniky. Během víkendů večer projíždí policie autem centrem, jinak nejsou hlídky po ulici a ani neřeší povalující opilce druhý den v trávě.

K obědu si zajdu prvně ochutnat Plob, což vypadá jako rizoto. Rýže s mrkví a na vrchu plátky hovězího masa s koprem.

Dřevěné domky

22.4.2018: cesta do Cholpon Ata
Promýšlím cestu, kam se vydat z Karakolu. Druhý den je slunečno bez mraků. Jak bývá zvykem, tak na mě pokřikují taxikáři. Nakonec nasedám na maršutku směrem na Biškek.
Oprava silnice
Pevné ceny

22.4.2018: cesta přes Balykchy do Kočkoru
Vycházím na autobusové nádraží očekávat maršutku z Cholpon Ata na Balykchy. Nashromáždí se pár lidí, tak vyjíždíme větším autem v počtu šesti. Přestupuji na maršutku směr Kočkor. Cesta začíná být místy štěrkovitá.

Ve městě je řada základních škol pro žáky z celého kraje, tak potkávám mnoho dětí v ulicích, kteří mě snad každý druhý zdraví anglicky. Bohužel někteří jsou dotěrní a zvědaví, tak “hello, money”, v domnění, že jim dám jen tak peníze, nedám. Posedávám v parku u kina, kde vychází děti z školy.

23.4.2018: 1.den Son-Kul / výstup k jezeru
Přijíždím maršutkou #514, co směřuje do vesnice Chayek (Čajek) Djanaryk podél řeky

24.4.2018: 2.den Son-Kul / kempování u jezera
Potkávám Francouze na koni.

Začíná pršet se sněhem i kroupami. Schovám se na pár hodin v první nalezené jurtě. Kolem se válí spousta odpadků, zejména láhví od vodky. Fascinují mě kolem jezera a malinké kopečky jako krtince, mezi kterými je voda obarvená jako čaj. Do jezera se vlévá řada potůčků a řek, že jednu přeskakuji zhruba dva metry širokou, jinak bych musel obcházet řeku. Jdu totiž v blízkosti jezera, ale ne přímo po cestě vyjeté auty.

Přicházím k jedné jurtě, kde vchod je zavřený. Nakouknu dovnitř, kde vidím deky, boty a nádobí pro hosty u kamen. Na koberci tvrdě spí pes v klubíčku, že jsem ani skoro nezaznamenal jeho přítomnost. Vzdaluji se dále cestou podél břehu jezera. Při stmívání se otevírá obloha a v dáli je vidět na protější straně jezera krása zasněžených hor.

25.4.2018: 3.den Son-Kul / kempování u jezera

26.4.2018: 4.den Son-Kul / od jezera cesta do Narynu
Noc byla vcelku chladná, když mi zamrzla voda v láhvi a batoh mám od jinovatky. Avšak ráno azurové nebe od půl sedmé mi pomohlo rychleji vstát a vyhřát se.

27.4.2018 - 29.4.2018: Naryn
Horské město Naryn leží nad 2000 m.n.m. Je příliš dlouhé a dojít z jednoho konce na druhý vychází ve vzdálenosti 14 km. Avšak jezdí tu trolejbus nebo maršutky s dvěma trasami po městě za 8 som. U okraje města vybudovaly univerzity, zejména univerzitu centrální Asie. Studenti se dopravují novými a moderními maršutkami.

Zajdu na pizzu margaritu údajně s koňským masem do lepší kafe restaurace Nomad v centru za 350 som. Je opravdu lahodná, velká a dost sytá. V ulici se povaluje pár opilců, ale není to tak strašné jako v jiných městech.

30.4.2018 - 1.5.2018: cesta zpět do Biškeku
Ochotní taxikáři, za to vtíravý, přesto

Fakta o Kyrgyzstánu
Málo památek
Panenská příroda
Málo turistů
Muslimský stát
Národní jídlo bešbarmak (konina nebo hovězí s nařezanými nudlemi, uvařenými z bílé mouky), nebo jako šorpo (vývar ze skopového)
Issyk-kul je jedno z největších horských jezer na světě
Pik Pobeda 7439 m vrchol pohoří Tan Šan
jídla: Kumys, plov, brizol, langman, kurdak, bliny či šašlik / Chošan - maso v těstové kouli
Počítačové a Playstation herny
Energy drinky označené od 18 ti let
Nejprodávanější mobil Samsung
V autě se nepřipoutává / řidiči mají často prasklá čelní skla
U dálnic reklamy na kopcích napsané z kamenů
Naturální produkty