Skopje, Priština, Budapešť - Prodloužený víkend po Evropě (květen 2017)

Skopje (Makedonie), Priština (Kosovo) - Víkend+ a cesta přes 4 státy za 5 dní

Čtvrtek
Při odjezdu do Německa přestupuji v Kadaň-Prunéřově. Přísedím s právničkou Klárou, která si ráda povídá s cestujícími, avšak máme každý jiné názory a životní styl, ale za to poslouchám a cesta utíká mnohem rychleji. Druhý přestup v Chebu nasedám do prázdného motorového vlaku do Německa. Procházím náměstí Norimberka a poté se vydávám pěšky na letiště cca 5 km od centra. V odbavovací hale jsou lavičky obsazené, takže raději se v klidu vyspím venku.

Pátek
Odlétám v osm ráno do Skopje. Poslouchám v mobilu základy makedonštiny, podobné srbštině a některá slovíčka podobná našemu jazyku. Jsem nachlazený, ale po příletu do destinace teplota vystoupá na 28°C, že rýmu vypotím. Vyberu si z bankomatu 500 denárů a odjíždím z letiště. Jakmile se dostanu do středu města, nestačím se divit. Na náměstí se nachází velké množství soch a architektonických památek na jednom místě. Navštívil jsem řadu historických míst jako Brána Porta Makedonia, Archeologické muzeum, Památník padlých hrdinů pro Makedonii, Kamenný most, Národní knihovna Kosova. V Starém městě se nachází obchody se šperky, šaty, restaurace a hlavně bary jako ideální místo noční zábavy.

Poznávám Lucy (20) z Manchesteru, která je na dovolené, cestující z Bulharska s rodiči. Sedíme venku u luxusního baru na náměstí, kde hraje DJ a následně procházíme městský park u stadionu, kde je mimo jiné i zoo. A když zapadá slunce, je nádherný pohled na hradby u řeky Vardar.

Sobota
Odjíždím mezistátním autobusem do Prištiny. Čekáme na hranici hodinu, a jako autobus ve frontě jsme jediní hned odbavováni. Cestou projíždíme nádherným zeleným údolím. Dostáváme více do středu státu, kde už jen vidím samé vykopávky. Hodně se v Kosovu těží nerostné suroviny k zpracování stavebního materiálu. Na pozemcích stojí stará sešrotovaná auta a hromady odpadků. Budova autobusového nádraží v Prištině je zakouřená a hlavně nenacházím žádné informační cedule.

Poznávám v parku učitelku Vlöre (33), která mi vypráví, jak je těžké v Kosovu najít práci, i když máte VŠ a 10 diplomů. Ve městě je poněkud více holek než jinde. Tvrdí, že navštěvují město zlatokopky z Bulharska, které hledají bohaté muže. Potkávám prima dvojici, Mei a Lara (nejspíš) z města Gjilan, s kterými se vydávám na párty do klubu Basstore. Jsem za to rád, protože bez nich bych žádný místní klub nenašel. Bezvadná undergroundová house music mě baví až do svítání. Dva paneláky od klubu si dám pár hodin spánku.

Neděle
Vracím se na stejná místa nafotit street art fotky. V poledne zajdu na pizzu. Ochutnávám lahodné pivo Peje podle názvu města Peja.

K večeru začíná pršet a já jdu z města směrem na letiště pěšky ve vzdálenosti 20 km. Uchyluji se k spánku na pozemku kláštera, když na protější straně štěká hlasitě pes. Jsem maskovaný pod hamakou, tiše nehybně čekám až odejdou lidi z protějšího domu, co je hluk psa vyhnal ven. Začíná více pršet, tak promočený přecházím k staré benzínce pod střechu.

Pondělí
Docházím poslední kilometry k letišti a čekám na odlet do Budapešti. Suším se, sepisuji článek a dojídám zbytek jídla. Je mi divné, že ve staré zdemolované místnosti nikdo není a po chvíli je mi oznámeno, že jsem v starém letištním terminálu. Vstřícný pán mě převeze k novému terminálu.

Unavený usínám v polo prázdném letadle. Vycházím první k pohraniční kontrole, že nečekám ve frontě, nakoupím a odjíždím k okraji centra za 36 HUF. Je příjemné májové slunečné počasí k procházce metropolí. K dotváření atmosféry hrají turistům muzikanti podél řeky Dunaj v luxusních restauracích. K podvečeru vystoupám na Citadella panorama, jednu z nejkrásnějších velkoměstských vyhlídek v Evropě právě při východu slunce.